Karel Čapek

 

Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich je ve světě naděláno. Ani jedno ani druhé přání se mi dosud ovšem nevyplnilo. Ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.

 

Vinní odborníci mluví totiž o vínech jako o bytostech živých, ba jako o lidech, čímž se tak drobet ocitají v mém oboru, neboť různé lidské vlastnosti a hodnoty jsou právě povoláním spisovatele. Tedy velcí profesionálové dovedou mluvit o vínech rázovitých a vínech elegantních, znají vína plná živosti, energická a jadrná nebo vína měkká, plného těla, kyprá a bohatá. Toto víno je menší, ale elegantní a milé, jiné je jednoduché, ale živé a příjemné, třetí je teplé a měkké, čtvrté je harmonické, jiné tělnaté, jiné sametové, jiná jsou opět okrouhlá nebo drsná, jsou vína v nejlepším věku nebo nedospělá nebo taková, která překročila svůj vrchol, a tak dále.

 

Sbíral jsem tuto charakteristickou terminologii znaků, až mě napadlo, že by se z takových výstižných slůvek dala konstruovat, vymýšlet a vynalézat vína naprosto nová, dosud nebývalá. Je-li některé víno tělnaté, proč by se nemohlo vyskytnout víničko štíhlé, graciosní, ba poněkud hubené? (Bylo by patrně bílé.) Nebo dovedu si představit víno robustní a atletické, víno drobné, ale podsadité a pružné, vínečko suché a šlachovité, ale statečné jako d´Artagnan a pevné jako řemen. Jsou vína žoviální a vína melancholická, ale rád bych poznal například víno letory flegmatické, nebo víno povahy něžné, zasněné a kontemplativní. Jsou-li vína elegantní a ušlechtilá, chtěl bych se potkat s vínem odrbaným, ale moudrým jako Sokrates. Přál bych si, aby některé víno bylo založeno metafysicky a jiné aby bylo nejen rázovité a energické, ale aby oplývalo střízlivou věcností a praktickou podnikavostí. Potěšilo by mě, kdybych mohl ochutnat vína povahy vyrovnané a resignované.

 

I šel bych do vinárny a řekl: „Pane vrchní, já bych rád víno – jak bych vám to řekl? – víno spíš vážné, žádného mladého fanfarona a lehkomyslníka, ale víno zralé a zkušené, a přes to, víte, plné víry, optimismu a kuráže, víno, které se vyzná v umění, je sčetlé a zná kus světa, musí mít takovou jakousi tragičnost jako Beethovenovo adagio, ale taky trochu shovívavosti a drobet úsměvu.“

 

„Prosím, pane, hned tu bude.“

 

VINO – Jos. Oppelta - Léta Páně 1930